Roky 1920-1940 dvorského skautingu

FOTOGALERIE - Skauting 1920-1940 v DKnL

a další

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Zakladateli královédvorského skautingu byli v roce 1920 dva studenti obchodní školy, Bohumil Munzar a Stanislav Veselý. Oběma bylo tehdy necelých 18 let. Citujeme z jejich pamětního almanachu vydaného k 50. výročí založení skautingu ve Dvoře Králové n.L.: „Když se nám v roce 1920 dostal do rukou propagační leták Svazu Junáků RČS, rozhodli jsme se založit junácký oddíl i u nás. Skauting jako moderní hnutí mládeže sliboval dosud nepoznané radosti z pobytu v přírodě na táborech i družný činorodý život v oddílových schůzkách a na výletech. S několika spolužáky jsme se přihlásili na ústředí a dychtivě čekali na bližší informace. Ze Svazu nám odpověděli, že zatím nás povedou jako skautskou hlídku a teprve až získáme dospělého vedoucího, budeme registrováni jako oddíl. Prožili jsme svoje dětství v žactvu a dorostu Sokola a napadlo nás, že by se z řad cvičitelů dorostu některý hodil na skautského vůdce. Na naši písemnou žádost jsme nedostali žádnou odpověď. Zkusili jsme tedy požádat Sportovní klub SKDK. Tam naší žádosti vyhověli a tak již koncem července byl utvořem první oddíl, jehož vůdce se stal Leopold Jarolímek. Pozorně jsme četli veškeré pokyny z ústředí a začali je uskutečňovat v praxi. Netušili jsme z počátku, jaké nás v naší činnosti čekají překážky a místy i zjevná nepřízeň. Úřední místa ani veřejnost ještě skautské hnutí neznaly a měly k ní tedy nedůvěru.“

Aby informovali veřejnost o skautingu, uspořádali 11. 6. 1920  v kině Oko přednášku o činnosti a ideích skautingu. V roce 1920 byly uspořádány ústředím v Královské oboře v Praze propagační junácké tábory. Čtyři členové našeho prvního oddílu se ho zúčastnili. Tábor byl pro ně nejen velkým zážitkem, ale i poučením pro další skautskou činnost. Prvním příznivcem byl lékař MUDr Spěváček, který nám daroval svůj suvenýr z vojny - polovinu plátěného stanu. S velkou slávou jsme ho doplnili dekou a postavili v tzv. Riegrově lomu nad nemocnicí. V tomto primitivním stanu jsme si odbyli svůj první tábornický křest.

První opravdový skautský výlet uskutečnili 24. 7. 1920 pod vedením L. Jarolímka do Údolíčka a hned druhý den na Čertovy hrady. První dívčí oddíl vzniká v roce 1921 a to hlavně zásluhou Hany Moravcové a sester Rambouskových a to v počtu 14 dívek. Důležitou složkou junácké práce byla již od počátku služba veřejnosti. V době první republiky např. skautky připravovaly vánoční nadílky chudým dětem, chlapci pomáhali při různých činnostech jako různé strážní služby při výstavách, sportovních akcích apod. Za ta celá dlouhá léta to byl seznam drobných služeb, kterými jsme obětavě sloužili veřejnosti. Veřejnost si tak na skauty postupně zvykala a nejen touto činností si získali skauti u dvorské veřejnosti dobré jméno.

Neodmyslitelně patří k činnosti skautů letní tábory, které jsou vyvrcholením celoroční soustavné práce v oddílech. Skauti si museli tábor kompletně postavit, starat se o běh celého tábora, sami si obstarat potraviny a uvařit veškeré jídlo. Jen u nejmenších světlušek a vlčat působí většinou nějaká maminka nebo jiná zdatná kuchařka.  Ovšem pomocné práce v kuchyni, jako je příprava dříví na topení, škrábání brambor nebo mytí nádobí, provádějí i ti nejmenší.

První tábor byl uspořádán v srpnu 1920 v lesích Šporkova panství nad Choustníkovým Hradištěm na Černém potoce. Josef Pusch v roce 1970 vzpomínal, jak tehdy dostali za úkol ještě s dvěma jinými chlapci požádat osobně hraběte Šporka v Kuksu o povolení k táboření v jeho polesí. V té době již schudlý hrabě přijal skauty ve své pracovně oblečen do vojenské uniformy. Ukázněné vystupování chlapců se mu líbilo a nechal si vysvětlit ideu skautingu a povolení k táboření jim udělil. Pobyt ve volné přírodě a zážitky z táborového života zanechaly u většiny táborníků nezapomenutelné vzpomínky.

Pozvánka na výstavu.

K provozování soustavné celoroční skautské činnosti  byla také nezbytná klubovna. V počátcích naší činnosti jsme z nedostatku lepších možností konali naše schůzky v Hankově domě nebo v podhartské restauraci U Rousků. Tyto místnosti však nebyly vhodné a za zapůjčení jsme museli platit. Nedostatek kluboven byl již od začátku hlavní brzdou rychlejšího rozvoje. Po příležitostných možnostech v soukromých bytech a v různých kůlnách a prádelnách byla naší první klubovnou šatna bývalého tenisového hřiště na Pilském mlýně (naproti autobusovému nádraží). V České Podharti se scházeli chlapci ve sklepě tamní školy. I to bylo však řešení provizorní a tak jsme dospěli k rozhodnutí postavit alespoň skromný skautský domov. Neměli jsme však ani peníze, ani potřebné sponzory. Rozhodli jsme v roce 1926 postavit si  klubovnu na dluh a zaručili jsme se za jeho splácení svým příjmem a majetkem. Naší žádosti o stavební místo nám městský úřad nevyhověl, ale od paní Máslové jsme dostali povolení postavit náš Domov na jejím soukromém pozemku v sousedství městských sadů u Hartského potoka.  Stavbu jsme zahájili 1. listopadu 1926 a již začátkem prosince v ní mohla být uspořádána první Mikulášská besídka.

Počet členů našeho skautského střediska stále vzrůstal a tak naše klubovna brzy nestačila zvýšenému počtu dětí. Rozhodli jsme se Domov přestavět a zvětšit. Znovu jsme požádali městský úřad o propůjčení vhodného pozemku. Zásluhou tehdejšího starosty města Jaroslava Biliny bylo naší žádosti tentokrát vyhověno a byl nám přidělen pozemek vedle pivovaru u městských sadů. Koncem března 1933 jsme zahájili přípravné práce - vyzdívání základů a bourání staré klubovny a její přestěhování na nové místo. Většinu prací při tom prováděli opět sami junáci.

Mimořádně slavnostní průběh měly junácké slavnosti v r. 1938, v době prudkých útoků Adolfa Hitlera proti naší republice, kdy společné nebezpečí semklo všechny vrstvy národa, neboť svoboda a nezávislost znamenala pro všechny víc než předcházející politické rozpory. V té době byla středisku, slavnostně předána nová junácká vlajka. Podle návrhu profesora Fr. Mervarta z textilní školy ji s nesmírnou obětavostí vyšily učitelky sestry Pušovy a matka jednoho z našich skautů, paní Šifnerová. K této vlajce věnovaly současně krásné stuhy Jednota Čsl. obce legionářské, odbočka Svazu čsl. důstojnictva a Národní garda.

Vlajka i se stuhami byla za okupace zabavena nacisty a veškeré pátrání po ní po r. 1945 bylo bezvýsledné. Byli jsme nuceni pořídit si kopii vlajky původní. Stuhy se šťastnou náhodou zachovaly. Dostaly se do pražského Památníku osvobození, který po válce začal pátrat po majiteli prostřednictvím různých organizací a tak zásluhou pana Dítěte, otce jednoho z našich skautů, nám byly pak stuhy vráceny. Po druhém rozpuštění Junáka v r. 1950 byla vlajka včetně stuh uložena v městském muzeu, odkud nám byla po obnovení činnosti v r. 1968 vrácena. Přes další násilné rozpuštění skautské organizace v r. 1970 se vlajka i stuhy dochovaly do současné doby.